Single?

Vždycky jsem byla zastáncem toho názoru, že je lepší být single. Nemusíte s nikým trávit veškerý svůj volný čas, můžete si dělat co chcete od líbačky se spolužákem po probuzení se po vášnivé noci v bytě úplně cizího člověka.
Poslední dobou ale přemýšlím nad tím, jestli by nebylo lepší mít u sebe někoho, kdo vás miluje, kdo vám udělá snídani do postele a tak.

Zjistila jsem, že mi není nikdo dost dobrý. Abych ve vztahu byla spokojená, ten kluk by musel být vyšší než já ( vím, na vzhledu nezáleží a nevybírám si podle vzhledu, ale výšku řeším. Ráda chodím do divadel, na plesy a podobně a když si vezmu lodičky, tak chci, aby můj partner byl pořád vyšší než já. Myslete si o mě co chcete, ale s malým klukem bych nikdy nechodila.), taky musím vědět, že mě miluje. Nechci aby mi to dokazoval katkama a drahýma prstýnkama, ale chci, aby mi to dokazoval činama. Chci abych vedle něj mohla usínat, aby na mě měl čas vždy, kdy budu potřebovat. Nikdy bych ho nenutila, aby mě stavil před kamarády, protože i já, kdyby mi nejlepší kamarádka zavolala, že mě potřebuje, bych jela za ní i kdyby to znamenalo, že toho kluka neuvidím. A chtěla bych, aby ten kluk byl ochotný tohle tolerovat.

Jenže kde takovýho člověka najít? Upřímně by mi stačilo mít lepšího kamaráda, který by se mnou spal a ja vedle něj mohla usínat, ale všichni víme, jak tohle končí. Jeden se vzdycky zamiluje.

Jaký máte nǎzor na vztahy, otevřené vztahy a na "friends with benefits"?

Napište mi názor do komentů :)